Jak jsem k Amorovi přišla

Už dlouho jsem si přála pejska. Rodiče, hlavně mamka, o tom nechtěli ani slyšet, ale pak se stalo něco nečekaného... Řekli mi, že si můžu vybrat štěně za přijímací zkoušky. Ty byly až za dva měsíce, takže by psík nebyl úplně jistý. Vždycky jsem si přála zlatého retrívra, ale do našeho bytu s malou zahradou by to nebylo možné. Pak jsem ještě uvažovala o jorkšírovi, kterého měla sestřenice, a já si ho už dlouho přála. Později se mi ale přestal líbit, takže jsem byla s hledáním zase na začátku. Jednoho dne jsem se dívala do atlasů psů a do různých knížek a pak jsem našla toho pravého psa pro mě! Byl to PAPILLON,  Malý kontinentální Španěl. Psík malého vzrůstu, klidné povahy, přítulný, milý, společenský, poslušný, elegantní... Tak jsem hned večer zasedla k počítači a vyhledávala všechny inzeráty týkající se štěňat papillonků. Našla jsem jeden inzerát, ve kterém nabízeli šestiměsíčního papillonka za příznivou cenu i s PP. Sice už uměl agility, dog dancing, ale po domluvě jsme usoudili, že je lepší mít pejska už od malého dvouměsíčního štěňátka, kterého si sama vychovám a naučím, co budu chtít.

      A tak mé "pátrání" pokračovalo. Potom jsem objevila nabídku tří štěňátek papillonků. Amádea, Amálky a Amorka. Cena byla také pěkná a pejsci byli s PP (to jsem sice nepovažovala za tak důležité, ale je to lepší). Hned jsem si zjistila vše důležité.. Podle fotek jsem okamžitě věděla, jakého psa chci. Byl malinký, bílý s černou hlavičkou, pár fleky na zádech a se srdíčkem na hřbetě. Podle té "skvrny" se jmenoval AMOREK. Vše potřebné jsem si zajistila a za dva měsíce jsem si pro něj mohla jet. Paní chovatelka sice bydlela až v Českém Těšíně, (to je úplně na druhé straně republiky u hranic Polska) a já bydlím v Českých Budějovicích. Avšak Amorek mi přirostl natolik k srdci, že vzdálenost nehrála žádnou roli. Nakonec jsme se  domluvily, že si pro něj pojedeme do Prahy, protože paní chovatelka Kamila jela vystavovat svou malou papilloní fenku Goldy do Mladé Boleslavi. Teď už jenom zbývalo čekat na ten dlouho očekávaný den. Na neděli 1.4. :)) Naštěstí jsem přijímací zkoušky zvládla a už byl Amorek náš.

       Dělá nám jenom samou radost, je učenlivý, hodný, velký mazel a každý ho na ulici obdivuje.. až na pár jedinců, kteří si z něj dělají srandu a nazývají ho kočičkou nebo "trhačem", na jsem si už ale zvykla a tak se tomu jenom směju.:-) S Amorkem se taky chystám cvičit agility, dogdancing a flyball a budeme chodit na výstavy, tak doufám, že se nám povede dobře a Amorek bude úspěšný.