Jak to všechno začalo aneb my a agility
Cvičák jsme poprvé navštívili, když Amorkovi byly 3 měsíce. Byl tam nejmenší a ze všech byl úplně vykulený, ale pak se otrkal a očuchával se s ostatními psy. Hned první hodinu si zkusil zaběhat pár překážek. Mezi první patřil tunel. Párkrát jsme mu ukázaly jak běhat a on rychle pochopil co po něm chceme:)) Tunel ho baví ze všeho nejvíc, pořád by jím probíhal. Dále tu bylo tzv. Áčko, /\. Jsou to dvě těžká prkna opřená o sebe tak, že tvoří tvar písmene A. Ze začátku se trochu bál, vždyť byl ještě malý špunt a přelézt takovou dlouhou překážku....ale podařilo se:)) To ho moc nebavilo a tak jsme se přesunuli na další. Tentokrát to byla kladina, něco na způsob Áčka, takový most /¯¯¯¯¯\ , Běhal moc pěkně. Kladinu už běhá sám, i bez povelu:) Teď už běháme i přes skočky, to mohl totiž až od jednoho roku, kvůli kloubům, to ho taky hrozně baví, houpačku, zkoušíme slalom (ten je trochu těžší), látkový tunel...Nejdřív Amor běhal max. dvě překážky za sebou, ale teď už v pohodě zvládne stejné jako psi, třeba i 10 za sebou, kteří jsou starší a běhají závodně:)) Vypadá to, že ho agility baví. Už chodíme rok a Amorek je čím dál šikovnější. Jestli to tak půjde i nadále, zúčastníme se i nějakého toho závodu, ale to je ještě daleko před námi:))) Jsem moc ráda, že existuje někdo takový jako je Amorek.